Francouzská Polynésie

Francouzská Polynésie je francouzské zámořské území, skládající se asi ze 130 ostrovů ve střední a jižní části Tichého oceánu, přibližně v polovině cesty mezi Austrálií a Jižní Amerikou. Jejich celková rozloha je 4 167 kilometrů čtverečních, jsou však rozesety v oceánu na ploše větší než 4 miliony kilometrů čtverečních. Francouzskou Polynésii tvoří pět hlavních skupin ostrovů. Skupinu Společenských ostrovů tvoří Návětrné ostrovy, kam patří i Tahiti s hlavním městem Papeete, a Závětrné ostrovy. Další skupinou jsou Markézy, které jsou stejně jako Společenské ostrovy vulkanického původu, s příkrými srázy hor. Strmá pohoří mají i ostrovy skupin Tabuai a menších Gambierových ostrovů. Skupinu Tuamotu tvoří především nízké korálové atoly.

Všech pět skupin je součástí Polynésie. Okolo 80 procent obyvatel jsou Polynésané, většina z nich jsou křesťané (asi z poloviny protestanti), kteří hovoří tahitsky, ačkoliv oficiálním jazykem je francouzština. Domorodci jsou vyhlášení svojí krásou a břišními tanci tamure. Dalších deset procent obyvatel jsou Francouzi a sedm procent tvoří potomci Číňanů, přivezených na ostrovy v letech 1865 – 1866 britským majitelem plantáží. Prvními Evropany, kteří dosáhli ostrovů, byli španělští conquistadoři z Peru, kteří objevili Markézy v roce 1595. Objevení ostrova však drželi v tajnosti, aby sem nepřilákali další evropské mocnosti. V roce 1767 přistál na Tahiti anglický mořeplavec Samuel Wallis a o rok později Louis de Bougainville, který je prohlásil za francouzské území. Po návratu všichni bájili o ostrove s bujnou vegetací a přátelskými domorodci, a vytvořili tak obraz pozemského ráje v jižních mořích, který byl nadále udržován mnohými umělci a spisovateli. Kmenoví náčelníci na Tahiti přijali v roce 1842 francouzský protektorát. Poslední tahitský král Pomare V. postoupil své království v roce 1880 zcela Francii a od roku 1900 ovládli Francouzi všechny ostrovy. V roce 1958 pak ostrovy získaly status zámořské teritoria a od roku 1984 zabezpečuje větší míru autonomie zdejší orgán samosprávy – Teritoriální shromáždění.

Ozývají se požadavky úplné samostatnosti, avšak Tahiťané si uvědomují, že jejich životní úroveň závisí na částkách vynakládaných francouzskou vládou, zejména na vojenská zařízení atomové střelnice na atolu Mururoa. V roce 1966 byla zastavena těžba fosfátů, ale z ostrovů se nadále vyváží kopra, kokosový olej (kokosové palmy rostou v nížinných částech většinu ostrovů a na atolech), chovají se perlorodky (vyvážejí se perly a jejich lastury) a pěstuje se vanilka a citrusy. Turistika přináší tři čtvrtiny nevojenských příjmů ze zahraničí. Hlavním cílem turistů je Tahiti, blízká Moorea a Bora-Bora na Závětrných ostrovech.